Zprávy z Kambodže - deník č. 1

Všechny vás zdravíme ze Sunshinehouse. 

Dorazili jsme v pořádku se všemi zavazadly a přes veškerou byrokracii.  Museli jsme dokonce vyplňovat formuláře pro případ ptačí či jakékoliv jiné chřipky a letenky z Bangkoku zaplatit podruhé, ale teď už sedíme nastříkaní anitibitem na terase. 

Puspha na nás čekala na letišti s řidičem Rahuem a první noc jsme zůstali v Phnom Penhu. Pushpa tam momentálně bydlí po většinu času. Do Sunshinehouse už jen dojíždí. Zjistili jsme, že tu žije už 13 let, z toho od roku 2001 buduje právě Sunshine. 

Dětí je tu asi 40, z nich 7 má AIDS. Jsou roztomilé a hlavně všechny neuvěřitelně poslušné. Takovou disciplínu musíme zavést i u nás  Prý tu máme zůstat tak minimálně rok. 

Rahu se přihlásil v TV do pěvecké soutěže, prý ho máme naučit zpívat. Dál máme naučit děti šít a Ester bude navrhovat 2 pokoje. Uvidíme, jak to všecko zvládnem. 

Taky jsme se byli podívat do sboru v Phnom Penhu, o který se stará jeden z pastorů, nad kterými Puspha dohlíží. Je to její další práce, kterou tady v Kambodže dělá. Mají tu po celé zemi asi 17 pastorů, se kterými se pravidelně schází, zajišťují jim biblickou školu a tak podobně. Ještě z jistíme podrobnosti. 

Co se týče práce s dětmi, mají kromě Sunshinehouse ještě House of Progress a House of Graduation. V podstatě by to mělo fungovat tak, že v Sunshinehouse žijí děti, které chodí na základní školu. V House of Progress žijí děti, které chodí na střední a v posledním House of Graduation děti, které studují vysokou. Aspoň tak jsme to zatím pochopili. Nicméně v tom posledním mají zatím děti jen 2. Vtipné je, že jedna chce být designérkou a jedna účetní, tak to s nima můžeme probrat  

Jsme opravdu v přírodě. Kromě nezbytných komárů a much jsme potkali obrovskou ještěrku na záchodě, prý se tu v noci potulují rýžové myši, tak nemáme nic nechávat venku. Dvěma Australankám, co jsou tu na návštěvě, sežraly čokoládu a zubní pastu. Na pavouka ani švába jsme zatím nenarazili. A teď nám za oknem začala křičet s největší pravděpodobností nějaká opice. 

Dnes ráno jsme vstávali v půl šesté. Vzhledem k tomu, že se stmívá v 6 večer a v 8 jdeme spát je to docela pozdní hodina. Do 9, kdy začínalo shromko jsme toho stihli docela hodně. Pushpa nám ukázala, jak to tu funguje. Škoda, už nedělají plyn z hovínek, prý to bylo docela nevýnosné. Taky prasata už chovaj pouze proto, aby je prodávali na trhu. Čekaj, kdy jim ekofarma začne vynášet, zatím se to moc nedaří. Kuřata jim rozkrádali místní, takže to už taky skončilo. Ale jinak to funguje docela dobře. Momentálně se staví další dům pro kluky. Holčičky bydlí ve 3 obytných budovách zvlášť. Mají tu jednoduchou budovu pro nemocné děti s horkou sprchou. Tam se mejou i děti, co mají AIDS. Nám ostatním musí stačit studená. 

V 9 začalo shromko, které vedli starší děti. Naše děti by byly asi hodně překvapené, kdyby po nich někdo chtěl, aby hodinu seděli a dokonce dali něco do sbírky, ale tady to tak funguje. Po jeho skončení jsme měli hudební přehlídku talentů. Zúčastnili se téměř všichni, včetně nás. 

Z dárečků byli nadšení, a co se týče naší sbírky, napíšou nám, co za to pořídili. Určitě se jim peníze budou hodit. Například nejmenší dům, který tu stojí a bydlí v něm holčičky, se dá pořídit za cca 7.000 USD. 

Mimochodem žabky jsou tu opravdu velkým hitem. Naše sportovní sandály za mnoho mnoho peněz se sem moc nehodí pro množství hovínek upuštěných od různých zvířat. 

Ondra, Ester a Jana