Zprávy z Kambodže - deník č. 5

19.10. – pondělí

Píšeme zřejmě posledních pár řádků ze Sunshine House. Včera jsme se konečně dostali na výlet na horu. Láska nás vyvezl skoro do půlky kopce a pak už jsme mazali pěšky. Konečně jsme se tím pádem dostali k tomu, že jsme si popovídali se staršíma klukama. Neumí moc anglicky, ale zvládli jsme to. Ratanah nás provázel, za týden mu bude 17 a chce být jednou doktorem, aby se mohl vrátit pracovat v dětském domově. Vyptávali se nás na spoustu věcí o České republice. I jaké máme hory. Ta jejich hora, na kterou jsme šli, je pro nás spíš kopec, pro ně už je vysoká. 

Ještě naposledy se vrátíme k nočním zážitkům. Poté, co jsme zakusili už veškeré možné zvířecí zvuky, od gekona přes myši až po žáby a hada, jsme si mysleli, že už nás nemůže nic překvapit. Nicméně o víkendu se ve vesnici konal pohřeb. Což v překladu znamená, že nám po celý den a celou noc a pak ještě jeden den po celou dobu buddhistický kněz „zpíval“  své modlitby a když skončil, začali ostatní zpívat něco, co se dá přirovnat maximálně ke zpěvu hodně unavených alkoholiků. Takže jsme se znovu nevyspali.  Nejdřív jsme mysleli, že je to svatba, tak jsme se modlili, aby se konala v nějaké chudé rodině, což by znamenalo, že bude krátká.  Ale pak nám řekli, že je to naopak pohřeb, záležitost méně veselá, nicméně kratší. 

Pushpa dnes dostala víza bez jakýchkoliv problémů a zdá se, že i její problém s účetní se brzo vyřeší. Nákup pozemku už předali právníkům, aby připravili smlouvy a převody, tak snad bude mít na chvilku klid. Díky tomu mohla přijet do Sunshine House a mohli jsme spolu strávit zřejmě poslední večer. Zítra se vrací do Phnom Penhu a už se asi nevrátí. Nás čeká poslední angličtina a balení. Vyzvěděli jsme poslední informace, popovídali si o místních zaměstnancích a hodili řeč s klukama, přes překladatele Pushpu. S Pushpou jsme se bavili i o tom, čeho se jim v jejich práci nejvíc nedostává. Je to jako všude jinde dobrá pracovní síla. Taky potřebují učitele angličtiny a počítačů. Ale více vám o tom asi řekneme osobně. 

20.10 – úterý 

Dnes jsme se sbalili a na angličtině s dětma hráli pexeso. Nadchlo je to natolik, že nás skoro vystrčili a pustili se do hry sami. A jelikož chtěl každý vyhrát, znamenalo to, že i dodržovali pravidla v rámci možností, protože se navzájem hlídali a okřikovali. Bylo hodně veselo. 

Večer nám na cestu každému udělali báječnou masáž. Vsadíme se, že taková nebude ani ta thajská. Dostali jsme spoustu obrázků a na večerní modlitebce proběhla dlouhá vzájemná děkovačka. Byli jsme z toho pěkně naměko. Ještě že jsme ráno brzo odjížděli. Některé děti se přišli rozloučit, ale bylo to rychlé, poplakali jsme si až v autě. 

Teď už nás čeká jen krátká rekreace v Siem Reap, což je místní osmý div světa. Asi by byl, kdyby ho neobjevili teprve před asi 150 lety a pak nakupování v Bangkoku. 

Těšíme se na vás.