Zprávy z Kambodže - deník č. 2

Ahoj posilame dalsi denik.
mame se dobre, uz jsme si skoro zvykli, Ondra dokonce zacal mluvit kmersky. Pry mu to jde lip nez anglictina. 

Neděle, 4.10.

Dnes odpoledne jsme na cestě z Phnom Penhu Pushpu vyzpovídali ohledně její služby a práce jak pro dětský domov, tak co se týče pastorů. 

Dětský domov, jak Sunshine House, tak i House of Progress funguje výborně. Neberou sem děti, které mají rodiče, aby se náhodou nestalo, že se pro ně někdy rodiče vrátí, a nebo že je jen na čas využijí. Sice se stalo, že se k nim dostaly 2 sestřičky, o kterých jim řekli, že jejich matka zemřela a nakonec se ukázalo, že to není pravda, ale to je spíš výjimka. I když Pushpa říkala, že co se týče dětí, je hrozně měkká a neumí někomu říct ne, když ji požádá o pomoc. Často si tím potom způsobí problém. V každém případě děti, které se do dětského domova dostanou, nedávají k adopci. Starají se o ně sami a chtějí, aby z dětí vyrostli lidé, kteří budou prospěšní společnosti. K tomu je vychovávají. Od malička je vedou ke křesťanské víře. Trošku jinak než u nás, ranní shromáždění bylo takové jako u nás za starých časů, děti zazpívali 3 písničky a pak hodinu poslouchali kázání o poslušnosti a úspěchu. Naše děti by nám asi po 5 minutách řekli, že je to nebaví, tady tyhle tu seděli a poslouchali a nikdo se neodvážil odejít. 

Jsou hodně poslušné nejen, co se týče kázání. Po každém jídle uklízí, myjou nádobí, o veškeré práce se dělí a pak teprve si jdou po vlastní zábavě. 

Taky je vedou k samostatnosti a otevřenosti. Například když by jim někdo ať už z hostů nebo zaměstnanců jakýmkoliv způsobem ublížil, vedou je k tomu, aby o tom otevřeně mluvili. Mají tu jednu paní, co sem občas přijede a vyučuje je o tom, co je v lidském chování normální, co se smí a co ne, tak aby byly poučené. Všichni, kdo sem přijdou, musí dodržovat stanovená pravidla. Např. my nesmíme děti pozvat do naší chýšky, kde bydlíme. Ani jim nesmíme dát osobně žádné dárky. Všechno přes Pusphu. 

Když jim dnes po obědě rozdali sladkosti, co jsme jim přivezli, všechny do jednoho nám přišli osobně poděkovat. To nás hodně překvapilo, stejně jako nás včera přišli všichni pozdravit, když jsme poprvé přijeli. 

Pushpa sama je dle našeho slovníku, drsný cholerik. Chudák Rahu, pořád mu připomíná, že si má zapnout pásy, když řídí, ukazuje mu, kudy a jak má jezdit a pořád ho někam posílá. Není divu, že mu to vždycky tak dlouho trvá. Asi aby měl chvilku klid. Na druhou stranu je s ní ale velká legrace, dnes jsme se při večeři nasmáli, až jsme se za břicha popadali. Divila se, jak je možné, že můžeme v našich vlacích chodit za jízdy na záchod. Vždyť přece u kolejí taky bydlí lidé, tak jak to, že jim to nevadí. 

Ondru hodně povzbudilo, jak se tu nebojí experimentovat. Když jim nevynášela ekofarma v určité oblasti, neváhali a opustili od toho a vrhli se na něco jiného. Např. kuřata už nemají, protože jim je kradli vesničané. Výroba plynu a chov prasat na jídlo se taky nevyplácel, tak teď zkusili chovat prasata na prodej. Uvidí prý, jak to půjde. Pořád se snaží o to, aby byl se jejich dětský domov dokázal uživit sám, i když v současné době ještě hodně žijí ze sponzorských darů.

Pondělí, 5.10. 

Dnes nám Pushpa dala na starosti zvelebení dětského hracího pokoje. Rozhodli jsme se, že to vezmeme z gruntu a rovnou i vymalujem. To jsme ještě netušili, že tu mají mycí barvy, podkladové barvy a ještě krycí barvy. Snad jsme si to přeložili správně a zeď neopadá, až odjedeme. Je tu přece jenom hodně vlhko, tak asi mají jiné nároky. 

Rahu si vzal dovolenou. Nikdo neví na jak dlouho, asi už fakt potřeboval odpočinek a zmizel hned zrána. Takže jsme po něm převzali výuku angličtiny. Opět, naše děti by se měli hodně, co učit co se týká poslušnosti. Všichni seděli v lavicích, čekali na hodinu, odpovídali, když je člověk vyvolal a když jsme chtěli skončit, ještě nám řekli, že si neopsali to, co je na tabuli. Paráda. Až na to, že si musíme připravit další hodiny. Rahu je jak už jsme řekli v nedohlednu a angličtinu tu mají každý den. 

Odpoledne jsme šli na procházku do rýžových polí. Vzali jsme to skrz vesnici, je to fakt síla. Takhle u nás nebydlí ani socky. Všichni na nás koukali, prý se tam běloši nikdy neprocházejí, projíždějí autem. No my jsme taky koukali. Krávy, psy, kuřata, nějaká čínská drůbež a kdo ví co ještě a to všechno pohromadě s rodinou. Zpátky jsme se vraceli rýžovým polem. To bylo zajímavé, nikdy jsme takhle rýži růst neviděli. 

Jídlo nám tu vaří moc dobré. Je to až hloupé, ale pokaždé nám udělají něco lepšího než dětem. Oni jedí rýži, rýži a zase rýži, 3x denně včetně snídaně. My k ní máme aspoň maso a zeleninu. Oni nějakou polévku. Dokonce tu máme i kafe. To nám kompenzuje tu hrůzu v koupelně a v noci. Ráno jsme narazili na našeho prvního obřího švába. Vzhledem k tomu, že ještě není sklizená rýže, mají chudí lidé hlad, a tudíž zrovna v tomto období nejvíc kradou. Pro nás to znamená, že nám zakázali v noci chodit na záchod sami, prý jen po dvou. Do toho nám tu doslova křičí cikády a žáby, a když zavane vítr, víme, že spíme vedle prasátek. Každou noc pálíme františka, prý to pomáhá proti komárům. 

Po večeři bylo opět krátké modlitební shromko. Mají ho tu každý den od pondělí do pátku. V sobotu večer je „movie night“ a v neděli shromko klasické. Puspha nás požádala, jestli bychom na něm nechtěli v neděli kázat. No, budeme se muset hodně modlit. Moc rádi bychom jim ukázali Krista, jak ho známe my. Vzhledem k tomu, že se ale jedná o dětské shromko, trošku tápeme, jak na to. Tady se k nim co se týče víry, chovají jako k dospělým, což my neděláme. 

Úterý, 6.10. 

Dnes ráno jsme se pustili do přestavby dětského hracího koutku. Po hodině čištění stěny jsme byli tak mokrý, že kdyby nás vyždímali, tak by z toho byli potoky vody. 

Ale daleko zábavnější byla hodina angličtiny. Zřejmě je kmérština jazyk, kde hodně polykají koncovky. Což se promítá i do angličtiny. Takže Horse je prostě „hor“, množné číslo neexistuje, a He has je prostě He „hav“ i když jsme to drtili aspoň 20 minut. Sunshine house je „sansai“. Jo a večer jsme byli jejich „čiči“, to je jako teacher /týčr. Nejdřív jsme po nich chtěli překlad čiči, až nám to asi po dvacáté došlo. Taky už dostáváme spoustu obrázků s nápisem I love you a pořád někomu píšeme na ruku, jak se jmenujeme. Oni to mají jednodušší, my jsme 3 a naše jména jsou krátká a jednoduchá. Jejich jsou pro zapamatování daleko horší, např.  Leakhana, Sreykan, Sopheak small, Mii, Sapuan, Southiet a tak dále. 

My jsme se pro změnu začali učit kmérsky. Je to legrace, protože nám přijde, že se skoro všechno řekne stejně. Ale snad na to do 3 týdnů přijdeme. 

No nic, musíme končit, za chvíli vypne generátor, tak ať si ještě před spaním stihneme zajít na záchod.

Ester, Jana a Ondra