Historie Jednoty bratrské
Vznik Jednoty bratrské
Počátek
Vznik Jednoty bratrské bezprostředně navazuje na dobu po husitských válkách, které přestože byly obranou svobody víry a svědomí, byly plné krve a nesmírného utrpení. Lidé, kteří násilí považovali za zásadně nesprávné, hledali jiný způsob jak křesťansky žít. Jedním z nich byl Petr Chelčický. Ač sedlák, byl velmi vzdělaný, studoval Viklefa i Husa. Ve svých spisech (Postila, Síť víry pravé) se důrazně stavěl proti násilí. Mezi jeho čtenáři byli lidé, kteří toužili po obnově a viděli, že je potřeba začít znovu, úplně jinak. Vedl je Bratr Řehoř, který s nimi zhruba roku 1457 (jako památný den se připomíná 1. březen) odchází do Kunvaldu u Žamberka ve východních Čechách. Nazvali se „Bratrstvo zákona Kristova“ a rozhodli se řídit jen Kristovým učením. Žili velmi uzavřeně, s přísnými pravidly: za členy nepřijímali měšťany, vojáky, obchodníky, šlechtice, ani vzdělané lidi. Nechtěli se nazývat Církví a učili, že Církev Kristova je jen jedna a žije v různých společenstvích - „jednotách“ (římská, podobojí, luterská, bratrská).
Rozmach a pronásledování
Navzdory své uzavřenosti i pronásledování se stává Jednota bratrská v 70. letech 15. století přitažlivou a začíná se rozrůstat. Vytváří vlastní řády s důrazem na sborový život. Členem Jednoty se stává vzdělaný teolog Lukáš Pražský (1460-1528). Pod jeho vedením Jednota opouští dosavadní asketický směr a dogmata zakládající generace a stává se komunikativní a otevřenou. Roku 1498 bratři cestují na Balkán a do Itálie, do Palestiny a Egypta a do Ruska a hledají církev, ke které by se připojili. Nikde ve světě „ryzí“ církev nenašli, a tak začali hledat vlastní cestu. Roku 1508 vydává český král Vladislav Svatojakubský mandát, kterým byla Jednota postavena mimo zákon. Je zakázána jiná víra než katolická a podobojí, platí zákaz scházení, jsou páleny knihy a příslušníci Jednoty bratrské jsou vězněni a souzeni. Mnozí odcházejí do vyhnanství do Pruska, Polska a na Moravu. Střediskem Jednoty se stává Morava s vlastním zemským zřízením a větší náboženskou snášenlivostí. Jednotu vedl Jan Blahoslav, vzdělaný muž, spisovatel, filolog, muzikolog, pedagog a překladatel Nového zákona. V tiskárně v Kralicích vycházejí nejrůznější knihy a zpěvníky. Šestidílný překlad Bible (1579 - 1593) je první v české historii a pátý na celém světě, přeložený z originálních jazyků hebrejštiny a řečtiny. Roku 1609 Rudolfův majestát zajišťuje všem svobodu vyznání, politická situace však spěje k dalšímu střetu. V bitvě na Bílé hoře byla česká protestantská šlechta poražena, v zemi zavládlo pronásledování nekatolíků a o rok později je na Staroměstském náměstí popraveno 27 českých pánů a rytířů. Roku 1624 byli ze země vypovězeni protestantští kazatelé a roku 1627 všichni, kdo nechtěli přestoupit ke katolictví (odhaduje se, že odešlo přes 200 tisíc vzdělaných lidí – jeden z nich byl i biskup J. A. Komenský).
Charakteristika
Významným rysem teologie Jednoty bratrské je rozlišení na věci pro spasení podstatné, nepodstatné (služebné) a případné. Věci podstatné je třeba vidět v Božím jednání, a proto nemohou být v moci člověka ani církve a v ostatních má mít každý určitou volnost. To bylo v příkrém rozporu s tehdejšími církevními dogmaty.
Obnovení Jednoty bratrské
Počátek
Po bitvě na Bílé hoře mnozí prchali do zemí, kde byla protestantská vrchnost, do Polska, na Slovensko a zejména do Německa. Víru těch, kteří zůstali, povzbuzovali svými návštěvami z Pruska cestující kazatelé, a to hlavně na severní Moravě, kde byly silné sbory Jednoty bratrské, zejména v okolí Suchdola a Fulneku. Přinášeli knihy a udržovali jejich spojení se světem, i když jim při zatčení hrozilo mučení a smrt. Jedním z návštěvníků Moravy byl Kristián David, který dostal slib od saského šlechtice Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa, že mu dá místo, kam se exulanti mohou uchýlit. Kristián David se vrátil na Moravu a roku 1722 odvedl první skupinu exulantů ze Suchdola. Nedaleko Žitavy založili obec Herrnhut (Ochranov). Zinzendorf se snažil, aby splynuli s luterskou církví, ale oni se chtěli řídit řády Jednoty bratrské, i za cenu, že budou nuceni opět odejít a znovu hledat svobodu. Když se blíže s bratrskými řády seznámil, umožnil jim setrvat a připojil se k nim. Jako den obnovy Jednoty bratrské se připomíná 13. srpen 1727. Jak píší mnozí historici, ochranovské události jsou jedinečným fenoménem, který rozhádané osadníky sjednotil a dal jejich životu nový směr. Mnozí se vydávají za barevnými otroky na druhém konci světa, jdou povzbuzovat ty, kdo zůstali v Čechách a na Moravě bez ohledu na strádání, oběti, hlad, nemoci a často smrt.
Misie
Během 20 let založili více misií než celá protestantská církev v uplynulých dvou stoletích, za necelých 30 let z jediného městečka vyšlo celkem 226 misionářů do všech kontinentů, k nejopovrhovanějším etnickým skupinám: 1732 k černým otrokům na Karibské ostrovy, 1733 k Eskymákům do Grónska, 1734 k Laponcům, 1735 k indiánům v Severní i Jižní Americe, 1737 do jižní Afriky, Guineje, Estonska, Litvy a do Ruska, 1738 na Cejlon, 1739 do Alžíru a Cařihradu, 1742 ke Kalmykům, dále do Egypta, Etiopie, Indie, na Labrador, na Jamajku, do Nikaragui, Austrálie, Himalájí, Izraele...
Charakteristika
Bratři šli do míst, kam se jiní báli, a nepřicházeli s pocitem nadřazenosti „bílých pánů“, kteří jdou „civilizovat divochy“. Naopak, mezi domorodci žili a pracovali jako oni. Jestliže kupříkladu černoši tehdy nebyli považováni za lidi a bratrští misionáři se s nimi nesměli stýkat, chtěli se sami stát otroky, aby s nimi mohli žít. Majitelé plantáží to nedovolili, ale umožnili jim k otrokům přístup.
Současnost
V Čechách a na Moravě
Jednota bratrská se mohla vrátit do českých zemí a obnovit práci až v roce 1867. Jako první založila sirotčinec v Čermné v Orlických horách. V roce 1870 vznikl první sbor v Potštejně. V počátcích nesměla Jednota užívat své původní jméno, byla státem uznána pod jménem „Evangelická církev bratrská“ a teprve od roku 1921 se opět směla nazývat Jednota bratrská.
Jednota bratrská měla také řadu sborů již v době komunistického režimu. Totalitní moc však omezovala jejich svobodu, bránila všem aktivitám a kontrolou nad církvemi držela sbory v izolaci od svého okolí. Činnost církve se tehdy zaměřovala dovnitř sborů a prožívala různé zápasy.
Dnes Jednota bratrská působí ve dvaceti sborech převážně v Čechách a hlásí se k ní zhruba 3500 členů. Provozuje dvě základní školy, v Liberci a v Hradci Králové, a mnoho dalších sociálních aktivit – Diakonie, Mateřská centra, preventivní práci s dětmi a mládeží atd. Řada sborů Jednoty bratrské vznikla teprve po revoluci 1989. Až občanská svoboda a možnost prezentace církve na veřejnosti umožnily Jednotě bratrské v nové demokratické společnosti být církví otevřenou pro druhé, zaměřenou na jejich potřeby a pomoc. Takto oslovuje desítky tisíc lidí.
Světová církev - mnoho názvů a jmen
Jednota bratrská ve světě užívá starý latinský název Unitas fratrum. V Německu působí jako Brüder-Unität nebo Brüdergemeine. Protože do Ochranova přišli exulanti z Moravy, vešli do historie jako „Moravané“. Jednota se tak stala po celém světě známou pod názvem Moravian Church, ve španělsky mluvících oblastech Iglesia Morava. „Unitas fratrum – Moravian Church“ je svazkem 19 samosprávných celků tzv. provincií. Struktura není hierarchická, každá provincie je spravována a pracuje samostatně. Jako celek Unitas fratrum podporuje několik projektů: Star Mountain u Ramallah poblíž Jeruzaléma (péče o mentálně postižené dívky), Radžpúr v Tibetu (škola pro hindustánské a buddhistické děti), Kajmaní ostrovy v Karibiku (práce mezi indiány Garifuna) a Aljaška (práce mezi Eskymáky Yuppik).