Vánoční svíčka

Vánoční svíčka

Za devatero horami a devatero řekami se jistě odehrává spoustu zajímavých příběhů, ale náš se odehrává v jednom městě, které může být kdekoliv.  A v tomto městě se právě chystali na velkou slávu. Samotný král měl přijet, aby v průběhu adventní slavnosti zapálil svíce na vánočním stromě. A navíc nechal rozhlásit, že k zapálení vybere a použije svíčku, kterou mu nabídnou občané města. A majitele vybrané svíce pozve za odměnu na hrad. To se ví, každý měšťan chtěl, aby to byla právě jeho svíce, kterou král použije. A tak výrobci svic v celém království vyráběli ve dne v noci, aby uspokojili i ty nejnáročnější požadavky svých zákazníků. 

Když nadešel dlouho očekávaný den, bylo celé město vzhůru nohama. Na hlavním náměstí byla hlava na hlavě a každý držel v rukách svíci s přesvědčením, že dnes se na něj usměje štěstí, a že to bude on, kdo povečeří s králem na hradě. Snad každý, kdo přišel, dorazil s touhou uspět, s nějakou představou nebo očekáváním. Někteří svoji touhu naoko skrývali a jen se skromě krčili v rohu náměstí. Jiní se naopak strkali, aby byli v první řadě v naději, že král se dál prodírat nebude. Další si potichu trénovali oslovení nebo dokonce děkovací proslovy. A někteří bohatí měšťané si krátili čekání vychloubáním.

První řekl: “Podívejte, moje svíce je největší ze všech, tu král určitě nepřehlédne.”

“Největší to sice je,” odpovídal druhý, “ale podívej na moji. Není z obyčejného vosku, ale ze vzácného až z orientu a hraje všemi barvami.”

“Vaše svíce mají jen obyčejné tvary,” namítl třetí, “ale moje vypadá jako královské žezlo. Je tedy jasné, že král zvolí moji.”

“Tvary a velikosti, to je jediné co umíte,” nedal se čtvrtý měšťan, “ale moje svíce voní jako vánoční cukroví. Král ji jistě najde i poslepu.”

Asi by se tam hádali dodnes, kdyby zvuk polnice neohlásil příjezd krále. Všichni trochu nervózně provolali slávu a pak ještě nervózněji čekali, co bude následovat. Král seskočil z koně a pomalu a zamyšleně prošel celé náměstí. Když už napětí dosahovalo vrcholu, vydal se král k chudé vdově, která přinesla jen obyčejnou čajovou svíčku. S poděkováním si od ní svíčku vzal a zapálil všechny ostatní na vánočním stromě.  Všichni byli naprosto v šoku a jeden z nejbohatších měšťanů to nevydržel, a i když riskoval králův hněv, zeptal se ho, proč si vybral něco tak obyčejného a navíc od chudé vdovy.