Proč bychom se netopili podruhé

Rok se sešel s rokem a znova jsme se vydali vlakem z Dolánek do Líšného k břehům řeky Jizery.

V sobotu 21. 7. 2012 několik minut před půl druhou odpoledne se v Dolánkách na vlakové zastávce začali scházet první vodáci, jak nás později otituloval pan Hudský z Klokočí, od kterého jsme měli půjčené lodě. Turisté si prý půjčují ve Žluté plovárně na Malé Skále, vodáci u něho nebo u pana Nejedlého. Ač sami si připadáme jako turisté, potěšil nás.

Vodáci nebo turisti, to je jedno, všichni si za mostem Líšném vybrali loď, pádla, vesty, sedátka, lodní pytle. Znova jsme si poslechli pokyny pana Nejednlého, jak odlomit, přitáhnout, co nedělat, abychom se necvakli.

Pak jsme spustili lodě na hladinu náhonu a vypluli vstříc nevšedním zážitkům. Letos jsme se rozrostli o jednu kanoi navíc, jedna osádka zvolila raft, celkem nás vyplulo 12 plavidel.

Jez na Malé Skále jsme všichni projeli bez problémů a někteří si to s radostí i zopakovali. Vody v řece bylo dost a ta nás lehce unášela až k Zrcadlové Koze. Během občerstvení se většina posádek rozhodla skončit plavbu právě zde. Původně jsme chtěli plout až k autobusovému nádraží, protože se v Dolánkách kvůli Folkové noci nedalo vystoupit. Ale nebe se mračilo, mnozí měli husí kůži a na další úsek už chyběla vůle i chuť. Nevadí. Bylo nám spolu takto dobře. Třeba příště pojedeme až do Přepeř!

 

Tereza Marková