Historie sboru v Turnově

První bratř žili v Turnově už koncem 15. století. Nejstarší zmínka pochází z roku 1498, o dva roky později byl založen sbor, „zahrada pohřební“ (hřbitov) a bratrská škola. V 16. století se k Jednotě bratrské hlásilo asi 20 % všech obyvatel Turnova. Jejími členy byli jak obyčejní poddaní či řemeslníci, tak i členové městské rady a místní turnovská vrchnost (Krajířové z Krajku, Tovačovští z Cimburka, páni z Vartemberka atd.). V letech 1524 – 1529 působil při bratrské škole budoucí biskup Jednoty a dlouholetý císařský vězeň Jan Augusta (1500 – 1572). 

Po roce 1620 v pobělohorském pronásledování sbor zanikl, ale podle tradice se bratři potají scházeli v bludišti na Kalichu a Chlévišti. Obnovení se sbor dočkal r. 1897, když se mlynář Antonín Frydrych s manželkou Kristinou z Daliměřic u Turnova  seznámili s  Václavem Vančurou (1857 – 1952), prvním biskupem obnovené Jednoty bratrské, a vstoupili do tehdy ještě mladoboleslavského sboru. Bratr Vančura Frydrychovy často navštěvoval a netrvalo dlouho a k původně rodinnému sezení se připojovali další a další přemýšliví lidé. Roku 1913 církev koupila dům v ulici 28. října č. p. 543, který dodnes slouží věřícím i širší veřejnosti. V novodobé historii sbor ovlivnily dvě výrazné osobnosti: bývalý misionář v Africe František Chleboun (1866 – 1945) a kazatel Pavel Glos (1905 – 1985), který neúnavně sloužil Turnovákům 45 let.